Je čas návratu do dětství!

I děti Vás mohou inspirovat svou hravostí, kreativitou a přístupem.

Čím víc se snažím dělat věci či činy podle svého vlastního pocitu, bez posuzování zda si to ve svém věku mohu dovolit, tím více začínám chápat svoje děti a jejich vnitřní sílu.

Jsou chvíle, kdy chci zpívat, tak si zpívám. Když mám chuť tancovat, tak si pustím taneční muziku a tancuji. Když chci být sama, odcházím na klidné místo. A někdy chci jen být a nic nedělat.
Čím víc si to vědomě dopřávám, tím víc chápu svoje děti. Jejich „zapálení“ pro činnost, kterou milují.

Jdou si za svým přáním.

Mám dceru, která si často zpívá, jen tak pro radost. Má to tak ráda, že se dobrovolně hlásí zpívat na mikrofon před davem lidí, kam já bych nešla! Ale ona jde, protože chce zpívat a nemá v hlavě spoustu předsudků (které máme my dospělí). Co na to řeknou ostatní? A co když se to nepovede? Nic z toho ve své hlavičce nemá. Prostě jde a má radost, že mohla zpívat.

A v tu chvíli stojím opodál a obdivuji ji, za obrovskou odvahu, kterou v sobě má. Žádný strach, jen radost. Ona jen jde za tím, co má ráda a ostatní myšlenky prostě neřeší.

Nenechá se odbýt výmluvami!

Její svět je černo-bílý. Pravda nebo lež. Láska nebo strach. A nic mezi tím. Žádné výmluvy, odbočky, předsudky, strachy,…, když jde za tím co miluje. Co se řekne, to se dodrží!
Častokrát mi připomene, na čem jsme se domluvily. A díky ní, se učím překonávat překážky, které mám ve své hlavě! Ano ve své hlavě, protože si je vytváříme sami svým negativním přístupem a silným kritikem, kterého máme v sobě.

Dítě jako učitel - když si hrají děti

Mnohokrát mi pomohla „zvednou zadek ze židle“ svojí větou: „mami pojď, říkala jsi, že budeme dělat to a to.“ A tak i díky ní, jsem v roce 2014 udělala anketu v naší vesnici a výsledkem je vlastní kurz tvoření z papíru pro ženy v mém bydlišti.

A byla to právě moje dcera, která mi denně připomínala a ptala se „A mami, dneska jdeme zase pozvat holky na kurz?“ A já řekla „ano, musíme jít každý den, abychom obešly všechny domy“. I když mi srdce bušilo a měla jsem strach z reakcí okolí. Strach vyjít ven za svým snem. „Tak mami pojď, tady jsme ještě nebyly!“

Jsou vytrvalé!

Společně s dětmi teď chodíme běhat! Děti chodí do sboru dobrovolných hasičů a je potřeba, aby trénovali běh a vytrvalost. Hádejte, kdo to potřebuje víc, děti nebo já? Slíbila jsem jim, že spolu budeme trénovat běh. Sama bych šla běhat asi jen stěží, ale s dětmi to jde mnohem snáz. „Mami, říkala jsi, že budeme běhat každý den, tak pojď!“ a „Mami, dneska jdeme zase běhat!“

Učit se od nich můžeme jejich vytvalosti a odhodlání.

Zrcadlo

Děti jsou dar! Opravdový dar, protože jsou naším upřímným a pravdivým zrcadlem. Stačí jen umět vnímat ten obraz v zrcadle s láskou. I když se mi ten pohled do zrcadla někdy nelíbí, jsem vzteklá sama na sebe a nechci chápat. Má to svůj význam.

Můj syn mi zrcadlí hravost, kterou mám v sobě i já. Ukazuje mi, jak je důležité umět si hrát a trénovat kreativitu. Být zapálený do své činnosti, kterou miluje, i když ostatní to nechápou.

Dítě jako učitel - když si hraje máma
I my dospělí se můžeme inspirovat svými dětmi. Zastavit se a užít si činnost, kterou právě děláme, s tím dětským nadšením a radostí.

A co vy? Dopřejete sami sobě čas na hraní?

Napište mi do komentářů, co jste v posledních dnech vyrobili  s radostí?

 

Jitka Rakušanová
Mou vášní je ruční tvoření. Již několik let vyrábím bižuterii a tvořím nejen z papíru. Inspiruji ženy, jak si odpočinout tvořením jednoduše, s radostí a z běžně dostupných materiálů. Moje motto je: „Tvořím od srdce k srdci“. O mé cestě od nestíhání až k plnění snů si přečtěte zde>>
Komentáře
  • SMS už není IN, buďte jedineční!

    Odhalte 5 DŮVODŮ PROČ ZAČÍT vyrábět vlastnoruční papírové přání s fotonávodem jak na to.

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky